Přeskočit na obsah
Na rozhraní II
Část VI · Zdroje, technika, člověk

26Boj v mysli: ke kořenům paradoxní existenciální pozice člověka

Jiří Horáček, Dominika Grygarová, Ladislav Kesner · s. 609–624

Autoři vycházejí z toho, že vědomí vlastní konečnosti vyvolává v lidské mysli trvalou tíseň, kterou tlumí obranné mechanismy. Hledají její kořeny v evoluci vědomí od ornamentace těla, jeskynních maleb a pohřbů přes afiliační mozek po tvar lebky a mozkovou síť klidového stavu a odvozují ji z paradoxu, který vzniká, když člověk zaujme zároveň pozici pozorujícího a pozorovaného. Jako možná řešení uvádějí víru, epikurejský přístup, trénink všímavosti a psychedeliky asistovanou psychoterapii u vážně nemocných.

Hlavní myšlenkyVlastními slovy, u každé strana v knize

  1. Vědomí vlastní konečnosti vyvolává v lidské mysli trvalý neklid a tíseň a mysl ji tlumí obrannými mechanismy, díky nimž žijeme v útěšné iluzi, že náš život někam směřuje. s. 609
  2. Vědomí vlastního „já“ v jeho konečnosti se podle autorů mohlo vyvinout před zhruba sto tisíci lety, což podle nich doložují tři zdroje: ornamentace těla, vložení obrazu sebe do jeskynních maleb a rituální pohřby. s. 613
  3. Systémy afiliačního mozku, které vznikly pro zrcadlení druhých ve skupině a souvisejí s oxytocinem, se mohly obrátit i k abstraktním ideím, takže jsme za pravdu, národ nebo boha schopni obětovat i vlastní život. s. 615
  4. Existenciální tíseň plyne podle autorů z auto-referenčního paradoxu: když afiliační systémy obrátíme na sebe, prožíváme se zároveň z pozice pozorujícího i pozorovaného a žijeme zakleti v paradoxu. s. 618
  5. Jako řešení autoři uvádějí víru v posmrtný život, epikurejský přístup, trénink všímavosti a psychedeliky asistovanou psychoterapii, u níž se u onkologických a paliativních pacientů hromadí důkazy o pozitivním klinickém efektu. s. 619

Čísla z kapitoly

540 tisíc letstáří abstraktních rytin na mušlích z jeskyně Trinil na Jávě, které autoři připisují člověku vzpřímenému s. 612
100–75 tisíc letstáří nálezů ornamentace těla okrovým pigmentem a perforovanými lasturami z jihoafrické jeskyně Blombos, nejstarších důkazů zdobení těla s. 612
72–60 tisíc letstáří geometrických vzorů z francouzského naleziště Les Pradelles s. 612
65–60 tisíc letstáří geometrických vzorů z jihoafrického naleziště Diepkloof s. 612
45 tisíc letpřibližné stáří jeskynních maleb na ostrově Sulawesi v Indonésii s. 612
100 tisíc letdoba, od níž autoři datují kognitivní revoluci, v níž se podle nich vyvinulo uvědomění vlastního já v jeho konečnosti s. 613
100–35 tisíc letobdobí, v němž se podle týmu Simona Neubauera změnil tvar lebky a mozku Homo sapiens na dnešní kulovitý tvar s. 615
341–270 př. n. l.dataci života Epikura ze Samu, jehož tezi o smrti autoři uvádějí jako jedno z řešení existenciální tísně s. 618

Data z kapitolyPřekreslená z tabulek a údajů v knize

Naleziště a nálezy zmíněné jako stopy vzniku vědomí já

tisíc let před dneškem, od starší hodnoty po mladší

Trinil, Jávaabstraktní rytiny na mušlích, pravděpodobně Homo erectus · s. 612
540
Blombos, Jihoafrická republikaornamentace těla okrovým pigmentem a perforovanými lasturami, geometrické rytiny · s. 612
z 100 na 75
Les Pradelles, Franciegeometrické vzory · s. 612
z 72 na 60
Diepkloof, Jihoafrická republikageometrické vzory · s. 612
z 65 na 60
Sulawesi, Indonésiejeskynní malby, přibližně · s. 612
45
Geissenklösterle, Německoflétna z ptačí či mamutí kosti, stáří autoři neuvádějí · s. 612
bez číselného údaje
Text na s. 612 · Kapitola 26, s. 612

SouvislostiS kterými kapitolami tahle mluví o tomtéž

  • 22 · Medicína na rozhraní paliativní péče a smrt

    Horáček s kolegy píše o úzkosti z konečnosti u vážně nemocných a o psychedelické psychoterapii, Zima zdůrazňuje význam paliativní péče a důstojnosti na konci života. s. 619 a s. 525

  • 25 · Digitální nevolník, nebo operátor smysl života

    Autoři popisují útěšnou iluzi, že náš život má smysl, a Bruna tvrdí, že umělá inteligence má potenciál změnit smysl života tím, že zasahuje do práce. s. 609 a s. 591

  • 18 · Informační džungle: jak přežít věk informačních manipulací potřeba patřit ke skupině

    Autoři spojují pocit blízkosti ve skupině s oxytocinem a afiliačním mozkem, Rod uvádí potřebu patřit do skupiny jako princip, jímž manipulace působí. s. 614 a s. 450

Kapitola na mapě knihy