Přeskočit na obsah
Na rozhraní II
Čtecí cesta 1 ze 7

Suroviny a Čína

Od latinskoamerických a afrických nalezišť přes čínskou kontrolu kritických surovin a evropskou závislost až k energii a k průlivům, kudy suroviny plují.

7 kapitol · každý přechod je místo, kde se kapitoly v knize potkávají

  1. 16Latinská Amerika věčně na rozhraníČást IV · František Kalenda · s. 417–427Kalenda vysvětluje, že pravicová vlna, která od roku 2022 přinesla vítězství konzervativních národovců v řadě zemí Latinské Ameriky (autor jich ve výčtu uvádí jedenáct), je jen další výkyv kyvadla, jež se od konce osmdesátých let kýve od neoliberalismu k chávistickému socialismu a zpět. Příčiny vidí v závislosti na vývozu surovin a na Číně, v organizovaném zločinu a v blížící se demografické krizi, které žádná politická síla neřeší. Dochází k tomu, že region má obrovský potenciál, ale zřejmě znovu promešká příležitost a stane se hřištěm velmocí.

  2. Kalenda uvádí Čínu jako největšího obchodního partnera Jižní Ameriky od roku 2015, Zámečník ukazuje druhou stranu téže strategie v Africe, kde čínské projektové půjčky jistí budoucí výnosy z těžby (Kongo, Angola, Zimbabwe). s. 422 a s. 432

  3. 17Stejné chyby, stejné známky: příběh tří zemí, které (málem) selhalyČást IV · Miroslav Zámečník · s. 429–435Ekonom Zámečník na příkladu Srí Lanky, Zimbabwe a Jihoafrické republiky rozebírá, jak se kdysi funkční a potenciálně bohaté země dostaly ke znakům padlého státu. Společné chyby vidí v populismu, nezodpovědných financích, tištění peněz, politické kontrole ekonomiky a čínských půjčkách. Srovnání Jihoafrické republiky s Botswanou a Namibií ho vede k závěru, že rozhoduje kvalita správy po přechodu k demokracii, ne dědictví minulosti.

  4. Železný popisuje Pás a stezku jako čínský nástroj financovaný státními fondy a bankami, Zámečník ukazuje, jak projekty napojené na ni na Srí Lance, realizované za čínské peníze čínskými kontraktory často bez výběrových řízení, skončily dluhem a předáním přístavu. s. 430 a s. 148

  5. 6Vzestup čínského drakaČást II · Jan Železný · s. 141–162Jan Železný líčí, jak se čínská zahraniční politika od Tengova skrývání sil posunula přes Ťiangovu národní obrodu a Chuův mírový vzestup k asertivní reformě světového řádu za Si Ťin-pchinga, včetně sady globálních iniciativ. Ukazuje, že Peking dnes drží ekonomické páky, od exportní převahy po kontrolu kritických surovin a tlak na Tchaj-wan, a že Evropa je na to strategicky nepřipravena. Závěrem říká, že Evropa musí trojí označení Číny, partner, konkurent a systémový rival, převést na konkrétní politiky.

  6. Železný uvádí kontrolu Číny nad kritickými materiály až 70 %, Urbánek počítá 60 až 70 % těžby a asi 90 % rafinace, tedy jiné měřítko téhož jevu. s. 157 a s. 562

  7. 24Recyklace, energie, udržitelnostČást VI · Mojmír Urbánek · s. 561–590Urbánek, který se od roku 1991 věnuje recyklačním technologiím, provádí čtenáře dějinami recyklace od doby bronzové přes sklo, železo a papír po plasty a ukazuje, že recyklace vždy sledovala úsporu energie a surovin. Rozebírá stav evropského oceláře, šrotu, plastů, stavebního odpadu, pneumatik, fotovoltaiky, baterií a větrných lopatek a tvrdí, že tlak na dekarbonizaci bez ohledu na konkurenceschopnost přesouvá výrobu mimo Evropu a prohlubuje závislost na dovozu. Závěr staví na tom, že cirkulární ekonomika potřebuje lokální výrobu, a cituje Draghiho varování před úpadkem Evropy.

  8. Urbánek dává pro Čínu 60 až 70 % těžby a přibližně 90 % rafinace, Hašek přes 80 % rafinace vzácných zemin; čísla měří různé fáze a odlišné materiály. s. 562 a s. 549

  9. 23Energie jako osud civilizaceČást VI · Miroslav Hašek · s. 535–560Hašek chápe energetiku jako podmínku existence civilizace, nikoli jako jeden z jejích sektorů, a čte dějiny energetických přechodů i dnešní transformaci optikou Bártova Hérakleitova principu: zdroje, které systém vynesly, zakládají jeho slabiny. Rozebírá protichůdné evropské cíle, EROI, jadernou energetiku, uzavření Hormuzského průlivu v roce 2026, nový hlad po elektřině kvůli umělé inteligenci a limity sítí. Dochází k závěru, že energie není osud, ale hranice možností, a že o výsledku transformace rozhodne institucionální a politická kapacita, ne technologie.

  10. Hašek popisuje uzavření Hormuzského průlivu po úderu z 28. února 2026 a Steininger rozvádí následky, včetně toho, že plné toky se podle ADNOC neměly obnovit dřív než v roce 2027. s. 548 a s. 360

  11. 13Blízký východ na rozhraníČást IV · Michal Steininger · s. 347–380Steininger tvrdí, že války a krize na Blízkém východě jsou jen příznaky a že region ve skutečnosti přetváří pět pomalých sil: nalomená důvěra v americkou bezpečnostní záruku, vzestup regionálních mocností, boj o kontrolu tras a koridorů, voda jako strategická surovina a příprava na svět po ropě. Na příkladech Abkajku z roku 2019, Hormuzu a Rudého moře, odsolovacích stanic, datových center a soupeření Saúdské Arábie, Emirátů, Turecka, Íránu a Izraele ukazuje, že bohatství regionu i jeho zranitelnost vyrůstají ze stejných míst. Dochází k závěru, že konkrétní vítězové a poražení se změní, ale dokud platí, že spolehlivá vnější záruka nepřišla a ropě dochází čas, tyto síly rozhodují dál, ať válka roku 2026 dopadne jakkoli.

  12. Bárta a Kovář popisují, jak podíl LNG v evropském dovozu vzrostl z 20 na přes 40 %, Steininger ukazuje, že Evropa tím vyměnila jednu závislost za druhou a válka v Zálivu ji zasáhla cenou plynu. s. 378 a s. 300

  13. 11Německo na geopolitické křižovatceČást III · Miroslav Bárta, Martin Kovář · s. 293–328Bárta a Kovář popisují Německo desetiletí 2016 až 2026 jako zemi, jejíž hospodářský model stál na čtyřech pilířích, americké bezpečnostní záruce, levné ruské energii, čínském trhu a euru, a všechny čtyři se po roce 2022 rozpadly nebo otřásly. Vina za odkládání rozhodnutí podle nich leží na německých elitách a zvlášť na Merkelové, vzestup AfD berou jako jednu z největších výzev kontinentu a varují před výmarskými paralelami. Na konci dospívají k závěru, že Německo je v transformaci, ne v úpadku, a že Česko je s ním natolik provázané, že musí aktivně diverzifikovat.