Energie a klima

Jak kniha čte energii a klimatickou politiku: od zeleného náboženství přes cirkulární ekonomiku a válečný průmysl po německou energetiku a energetickou návratnost.

5 kapitol · každý přechod je místo, kde se kapitoly v knize potkávají

1Znovuzrození hříchuČást I · Ondřej Neff · s. 19–28Spisovatel Ondřej Neff si klade otázku, zda je Evropa na vzestupu, nebo v úpadku, a ukazuje, že odpověď závisí na měřítku, z něhož se dívá. Evropu vidí jako mocensky poraženou, ale kulturně a technicky vítěznou, protože její způsob výroby a života přijal celý svět. Dnešní environmentalismus pak popisuje jako novodobé náboženství s vlastním pojmem hříchu, které může fungovat jako korektiv růstu.
Neff vidí v evropské klimatické politice zelené náboženství, Urbánek popisuje, jak podle něj tlak na rychlé změny přesouvá výrobu a emise mimo EU. s. 26 a s. 566
24Recyklace, energie, udržitelnostČást VI · Mojmír Urbánek · s. 561–590Urbánek, který se od roku 1991 věnuje recyklačním technologiím, provádí čtenáře dějinami recyklace od doby bronzové přes sklo, železo a papír po plasty a ukazuje, že recyklace vždy sledovala úsporu energie a surovin. Rozebírá stav evropského oceláře, šrotu, plastů, stavebního odpadu, pneumatik, fotovoltaiky, baterií a větrných lopatek a tvrdí, že tlak na dekarbonizaci bez ohledu na konkurenceschopnost přesouvá výrobu mimo Evropu a prohlubuje závislost na dovozu. Závěr staví na tom, že cirkulární ekonomika potřebuje lokální výrobu, a cituje Draghiho varování před úpadkem Evropy.
Urbánek na příkladu tanků upozorňuje, že EU provozuje 12 různých typů tanků bez unifikace, Zrno popisuje související brzdu výroby: kvůli byrokracii a odporu místních je prakticky nemožné postavit novou halu nebo sklad munice. s. 567 a s. 410
15Poučení z Ukrajiny – zbraně, průmysl a nacionalismusČást IV · Matyáš Zrno · s. 405–414Zrno na třech tématech, zbraních, průmyslu a nacionalismu, líčí, co podle něj válka na Ukrajině odhalila. Evropa po roce 1945 uvěřila, že mír je trvalý, zredukovala armády a vlastní regulací (ESG, sociální taxonomie, zelená legislativa) oslabila zbrojní průmysl, zatímco na Ukrajině se nacionalismus změnil z okrajového jevu v pragmatický a podle autora inkluzivní tmel obrany. Autor nezamlčuje ani kontroverzní stránku, zejména azovskou ideologii, a ptá se, co po válce udělají lidé, kteří získali morální kredit na frontě.
Zrno popisuje, jak Bundeswehr přišel o 95 procent tanků a kolem roku 2018 byla schopná nasazení sotva třetina techniky; Bárta a Kovář totéž vidí jako důsledek toho, že Německo nikdy nedosáhlo dvouprocentního cíle NATO, takže jejich výklad doplňuje příčinu, kterou Zrno nerozebírá. s. 406 a s. 320
11Německo na geopolitické křižovatceČást III · Miroslav Bárta, Martin Kovář · s. 293–328Bárta a Kovář popisují Německo desetiletí 2016 až 2026 jako zemi, jejíž hospodářský model stál na čtyřech pilířích, americké bezpečnostní záruce, levné ruské energii, čínském trhu a euru, a všechny čtyři se po roce 2022 rozpadly nebo otřásly. Vina za odkládání rozhodnutí podle nich leží na německých elitách a zvlášť na Merkelové, vzestup AfD berou jako jednu z největších výzev kontinentu a varují před výmarskými paralelami. Na konci dospívají k závěru, že Německo je v transformaci, ne v úpadku, a že Česko je s ním natolik provázané, že musí aktivně diverzifikovat.
Bárta a Kovář uplatňují Hérakleitův zákon na německý hospodářský model, Hašek ho vidí v krizi uzavření Hormuzu, kde se integrace globálních energetických trhů obrátila ve zranitelnost. s. 301 a s. 549
23Energie jako osud civilizaceČást VI · Miroslav Hašek · s. 535–560Hašek chápe energetiku jako podmínku existence civilizace, nikoli jako jeden z jejích sektorů, a čte dějiny energetických přechodů i dnešní transformaci optikou Bártova Hérakleitova principu: zdroje, které systém vynesly, zakládají jeho slabiny. Rozebírá protichůdné evropské cíle, EROI, jadernou energetiku, uzavření Hormuzského průlivu v roce 2026, nový hlad po elektřině kvůli umělé inteligenci a limity sítí. Dochází k závěru, že energie není osud, ale hranice možností, a že o výsledku transformace rozhodne institucionální a politická kapacita, ne technologie.