Přeskočit na obsah
Na rozhraní II
Čtecí cesta 3 ze 7

Technologie a moc

Umělá inteligence a technologičtí oligarchové jako politická síla: od americké demokracie a Trumpovy administrativy přes Čínu po datová centra a otázku, kdo nad digitální infrastrukturou vládne.

6 kapitol · každý přechod je místo, kde se kapitoly v knize potkávají

  1. 2Demokracie: 4. července 2026Část I · Miroslav Bárta · s. 31–61Bárta sleduje vznik demokracie od antických Athén po americkou a francouzskou revoluci a ukazuje, že stojí na třech pilířích: vzdělanosti, institucích s legitimitou a ekonomické úrovni. Dnešní radikalizaci Evropy, nástup technologických alternativ k demokracii a pokles důvěry vykládá jako oslabení těchto pilířů. Na otázku, zda demokracii ještě potřebujeme, odpovídá ano, ale vyžaduje péči, kterou podle něj nelze brát jako hotovou.

  2. Bárta rozebírá Thielovu a Yarvinovu představu vlády kompetentních, Kovář tytéž lidi řadí do okolí druhé Trumpovy administrativy. s. 44 a s. 121

  3. 5„Zlatý věk“ anebo „roky temnoty?“Část II · Martin Kovář · s. 107–139Martin Kovář sleduje proměny Spojených států od Trumpovy kandidatury v letech 2015 a 2016 po léto 2026, od prvního období přes comeback roku 2024 po druhou administrativu. Trumpa hodnotí jako byznysmena s transakční politikou, jehož zahraniční kroky, zejména válku proti Íránu, považuje za chaotické a nedotažené. Americký politický systém podle něj tlaku odolává a trumpismus přežije i samotného Trumpa.

  4. Kovář uvádí, že Washington váhá s garancemi Tchaj-wanu a vyčítá mu odčerpání polovodičového průmyslu, Železný popisuje, že ostrov vyrábí přes 90 % nejpokročilejších čipů. s. 129 a s. 151

  5. 6Vzestup čínského drakaČást II · Jan Železný · s. 141–162Jan Železný líčí, jak se čínská zahraniční politika od Tengova skrývání sil posunula přes Ťiangovu národní obrodu a Chuův mírový vzestup k asertivní reformě světového řádu za Si Ťin-pchinga, včetně sady globálních iniciativ. Ukazuje, že Peking dnes drží ekonomické páky, od exportní převahy po kontrolu kritických surovin a tlak na Tchaj-wan, a že Evropa je na to strategicky nepřipravena. Závěrem říká, že Evropa musí trojí označení Číny, partner, konkurent a systémový rival, převést na konkrétní politiky.

  6. Železný ukazuje Tchaj-wan jako výrobce čipů pro trénink umělé inteligence, Bruna popisuje, že čipy jediné firmy pohánějí většinu tohoto tréninku. s. 151 a s. 601

  7. 25Digitální nevolník, nebo operátorČást VI · Alexander Bruna · s. 591–608Bruna tvrdí, že umělá inteligence je horizontální technologie, která se nedotýká jen produktivity, ale smyslu života, protože práce je pro člověka odpovědí na otázku, kdo jsme. Popisuje tiché mizení pracovních míst, nestabilitu a koncentraci platforem v rukou několika firem, závislost Evropy na cizí digitální infrastruktuře a návrh, jak z uživatele udělat operátora. Závěr spojuje osobní suverenitu občana se suverenitou státu a Evropy a opírá se o Bártův Hérakleitův test.

  8. Bruna uvádí, že dotazy putují do datových center ve Virginii a Oregonu, Hašek dokládá, kolik elektřiny datová centra spotřebují a že síťová kongesce je lokálním limitem. s. 602 a s. 550

  9. 23Energie jako osud civilizaceČást VI · Miroslav Hašek · s. 535–560Hašek chápe energetiku jako podmínku existence civilizace, nikoli jako jeden z jejích sektorů, a čte dějiny energetických přechodů i dnešní transformaci optikou Bártova Hérakleitova principu: zdroje, které systém vynesly, zakládají jeho slabiny. Rozebírá protichůdné evropské cíle, EROI, jadernou energetiku, uzavření Hormuzského průlivu v roce 2026, nový hlad po elektřině kvůli umělé inteligenci a limity sítí. Dochází k závěru, že energie není osud, ale hranice možností, a že o výsledku transformace rozhodne institucionální a politická kapacita, ne technologie.

  10. Hašek popisuje uzavření Hormuzského průlivu po úderu z 28. února 2026 a Steininger rozvádí následky, včetně toho, že plné toky se podle ADNOC neměly obnovit dřív než v roce 2027. s. 548 a s. 360

  11. 13Blízký východ na rozhraníČást IV · Michal Steininger · s. 347–380Steininger tvrdí, že války a krize na Blízkém východě jsou jen příznaky a že region ve skutečnosti přetváří pět pomalých sil: nalomená důvěra v americkou bezpečnostní záruku, vzestup regionálních mocností, boj o kontrolu tras a koridorů, voda jako strategická surovina a příprava na svět po ropě. Na příkladech Abkajku z roku 2019, Hormuzu a Rudého moře, odsolovacích stanic, datových center a soupeření Saúdské Arábie, Emirátů, Turecka, Íránu a Izraele ukazuje, že bohatství regionu i jeho zranitelnost vyrůstají ze stejných míst. Dochází k závěru, že konkrétní vítězové a poražení se změní, ale dokud platí, že spolehlivá vnější záruka nepřišla a ropě dochází čas, tyto síly rozhodují dál, ať válka roku 2026 dopadne jakkoli.