Přeskočit na obsah
Na rozhraní II
Čtecí cesta 4 ze 7

Blízký východ a hrdla

Od Sykesovy a Picotovy dohody a jejího dědictví přes válku o Hormuz až k tomu, jak se válka propisuje do Moskvy a Washingtonu.

5 kapitol · každý přechod je místo, kde se kapitoly v knize potkávají

  1. 14Století Sykese a PicotaČást IV · Lenka Hrabalová · s. 383–403Hrabalová, arabistka a íránistka, líčí, jak se v letech 1915 až 1921 nad hlavami Arabů dělil Blízký východ mezi Británii a Francii, a sleduje, jak se z tohoto rámce vyvinuly slabé a jen donucením držené státy, jejich krize a návrat ke kmenovým, náboženským a milicionářským strukturám včetně Islámského státu. Pro budoucnost nevidí uspokojivé řešení, očekává cyklické vlny protestů, hybridní formy suverenity a rostoucí vliv životního prostředí a vody. Dochází k závěru, že Sykes a Picot dnešní Blízký východ nestvořili, jen pro něj položili rámec, ale že v paměti obyvatel regionu dohoda zůstává křivdou, která dál formuje jejich vztah k Západu i k sobě samým.

  2. Havlíček uvádí dopady Sykes-Picotovy dohody v poznámce jako klasický příklad řešení dávných historických reliktů, Hrabalová se ptá, nakolik je dohoda skutečnou příčinou dnešních problémů. s. 401 a s. 70

  3. 3Stát a právo – vyhoření a zmrtvýchvstání?Část I · Karel Havlíček · s. 63–88Právní filozof Karel Havlíček hájí stát jako jedinou dlouhodobě udržitelnou formu organizace společnosti a tvrdí, že moderní demokratický a právní stát vnitřně vyhořel, protože se pokřivil výklad jeho základních pojmů. Podle něj čeká současný dysfunkční stát kolaps, ne zánik, a východiskem je návrat k původnímu smyslu demokracie a ke státu menšímu a blíž lidem, tedy fragmentárnímu.

  4. Havlíček řadí střet v Hormuzu mezi spory o světový řád, Steininger popisuje, jak Írán průliv fakticky uzavřel. s. 70 a s. 360

  5. 13Blízký východ na rozhraníČást IV · Michal Steininger · s. 347–380Steininger tvrdí, že války a krize na Blízkém východě jsou jen příznaky a že region ve skutečnosti přetváří pět pomalých sil: nalomená důvěra v americkou bezpečnostní záruku, vzestup regionálních mocností, boj o kontrolu tras a koridorů, voda jako strategická surovina a příprava na svět po ropě. Na příkladech Abkajku z roku 2019, Hormuzu a Rudého moře, odsolovacích stanic, datových center a soupeření Saúdské Arábie, Emirátů, Turecka, Íránu a Izraele ukazuje, že bohatství regionu i jeho zranitelnost vyrůstají ze stejných míst. Dochází k závěru, že konkrétní vítězové a poražení se změní, ale dokud platí, že spolehlivá vnější záruka nepřišla a ropě dochází čas, tyto síly rozhodují dál, ať válka roku 2026 dopadne jakkoli.

  6. Svoboda popisuje, že Indie nakupovala ruskou ropu se slevou do uzavření Hormuzu, Steininger uvádí, kolik ropy průlivem před válkou proplulo. s. 360 a s. 182

  7. 7Rusko – válka jako zlomČást II · Karel Svoboda · s. 167–186Karel Svoboda rozebírá pět pilířů Putinova režimu, osobní autokracii, společenskou smlouvu blahobytu za loajalitu, propagandu, represe a zahraniční politiku velmocenské dominance, a ukazuje, jak je po únoru 2022 válka zatěžuje. Režim se podle něj zostřuje k otevřené diktatuře starého typu a ekonomika naráží na limity válečného hospodářství. Závěrem Putin stojí před dilematem: ukončit válku bez plného ovládnutí Ukrajiny znamená vzdát se velmocenského statusu, pokračovat vyčerpává zdroje.

  8. Svoboda zmiňuje účast Ušakova na jednáních s Trumpovou administrativou, Kovář uvádí setkání Trumpa s Putinem na Aljašce v srpnu 2025. s. 169 a s. 128

  9. 5„Zlatý věk“ anebo „roky temnoty?“Část II · Martin Kovář · s. 107–139Martin Kovář sleduje proměny Spojených států od Trumpovy kandidatury v letech 2015 a 2016 po léto 2026, od prvního období přes comeback roku 2024 po druhou administrativu. Trumpa hodnotí jako byznysmena s transakční politikou, jehož zahraniční kroky, zejména válku proti Íránu, považuje za chaotické a nedotažené. Americký politický systém podle něj tlaku odolává a trumpismus přežije i samotného Trumpa.