Přeskočit na obsah
Na rozhraní II
Čtecí cesta 6 ze 7

Evropa pod tlakem

Británie, Francie, Německo a Evropská unie v čase, kdy sílí strany na okrajích a kdy se znovu ptáme, jak velký má být stát a co Evropu drží pohromadě.

6 kapitol · každý přechod je místo, kde se kapitoly v knize potkávají

  1. 9Británie v čase „na rozhraní“Část III · Ondřej Šmigol · s. 213–251Šmigol vysvětluje brexit z dlouhých historických linií: z občanské války 17. století, z geografie ostrova, z mýtu druhé světové války a ze ztráty velmocenského postavení po Suezu. Líčí, jak se spor o Evropu od Thatcherové po Maastricht změnil v dlouhou občanskou válku uvnitř Konzervativní strany, a popisuje chaos po referendu 2016. Dochází k tomu, že dnešní Británii dělí nové linie kolem migrace, náboženství a stagnující ekonomiky a že po komunálních volbách 2026 je politický systém otevřený a nikdo nedokáže říct, jak dopadne.

  2. Černý řadí zvolení Macrona v roce 2017 do doby po brexitu a Trumpově zvolení jako opak populistické vlny, Šmigol líčí brexit jako výsledek britských domácích sporů o Evropu a imigraci. s. 236 a s. 272

  3. 10Francie na rozhraníČást III · Ondřej Černý · s. 253–290Černý představuje Francii jako laboratoř západního světa a dnešní krizi odvozuje z dlouhé tradice silného centralizovaného státu a z poválečného modelu růstu, který po ropných šocích přestal fungovat. Líčí, jak se dluh, napětí kolem migrace a integrace a nedůvěra k elitám spojily do rozpadu tradičního stranického systému a vzestupu Národního sdružení i radikální levice. Dochází k tomu, že prezidentské volby 2027 mohou uzavřít éru macronismu a že francouzské otázky budou řešit i další evropské demokracie.

  4. Černý uvádí, že Národní sdružení v evropských volbách 2024 získalo přes třicet procent hlasů, Bárta k tomu dodává, že mezi voliči ve věku 18 až 24 let ho volilo 32 %. s. 282 a s. 58

  5. 2Demokracie: 4. července 2026Část I · Miroslav Bárta · s. 31–61Bárta sleduje vznik demokracie od antických Athén po americkou a francouzskou revoluci a ukazuje, že stojí na třech pilířích: vzdělanosti, institucích s legitimitou a ekonomické úrovni. Dnešní radikalizaci Evropy, nástup technologických alternativ k demokracii a pokles důvěry vykládá jako oslabení těchto pilířů. Na otázku, zda demokracii ještě potřebujeme, odpovídá ano, ale vyžaduje péči, kterou podle něj nelze brát jako hotovou.

  6. Bárta uvádí AfD jako výsledek voleb 20,8 %, kapitola o Německu jako řadu zemských průzkumů, tedy jiné metriky téhož jevu. s. 58 a s. 316

  7. 11Německo na geopolitické křižovatceČást III · Miroslav Bárta, Martin Kovář · s. 293–328Bárta a Kovář popisují Německo desetiletí 2016 až 2026 jako zemi, jejíž hospodářský model stál na čtyřech pilířích, americké bezpečnostní záruce, levné ruské energii, čínském trhu a euru, a všechny čtyři se po roce 2022 rozpadly nebo otřásly. Vina za odkládání rozhodnutí podle nich leží na německých elitách a zvlášť na Merkelové, vzestup AfD berou jako jednu z největších výzev kontinentu a varují před výmarskými paralelami. Na konci dospívají k závěru, že Německo je v transformaci, ne v úpadku, a že Česko je s ním natolik provázané, že musí aktivně diverzifikovat.

  8. Bárta a Kovář uvádějí, že Merkelová zrušila tabu společného dluhu při fondu NextGenerationEU, Čepová píše, že nový dluh pro rozpočet 2028 až 2034 prozatím vetuje Německo. s. 296 a s. 341

  9. 12Quo vadis, EU?Část III · Andrea Čepová · s. 331–342Čepová, zástupkyně generálního tajemníka frakce ECR v Evropském parlamentu, vychází z květnového ceremoniálu Evropského řádu za zásluhy ve Štrasburku, který podle ní oslavil jen jeden, centralizující směr integrace a vyhnul se pohledu do zrcadla. Popisuje hospodářské zaostávání Evropy za USA a Čínou podle Draghiho a MMF, neúspěch geopolitických ambic i federalistických plánů z doby Konference o budoucnosti Evropy. Dochází k tomu, že Unie v příštích deseti letech zůstane v dnešní podobě, rozšíří se jen symbolicky a že její síla je v návratu k subsidiaritě a v Evropě silných národních států.

  10. Havlíček varuje před přesunem suverenity na nadstát, Čepová si přeje Evropu, která nebude omezovat národní suverenitu, a mluví o silné Evropě silných národních států. s. 342 a s. 73

  11. 3Stát a právo – vyhoření a zmrtvýchvstání?Část I · Karel Havlíček · s. 63–88Právní filozof Karel Havlíček hájí stát jako jedinou dlouhodobě udržitelnou formu organizace společnosti a tvrdí, že moderní demokratický a právní stát vnitřně vyhořel, protože se pokřivil výklad jeho základních pojmů. Podle něj čeká současný dysfunkční stát kolaps, ne zánik, a východiskem je návrat k původnímu smyslu demokracie a ke státu menšímu a blíž lidem, tedy fragmentárnímu.