Část III z 6
IIIEvropa zblízka
Část III na mapě světa28 míst a událostí ze 4 kapitol; na glóbu i po kapitolách
Část III na glóbu →Kapitoly
9Británie v čase „na rozhraní“Ondřej Šmigol · s. 213–251Šmigol vysvětluje brexit z dlouhých historických linií: z občanské války 17. století, z geografie ostrova, z mýtu druhé světové války a ze ztráty velmocenského postavení po Suezu. Líčí, jak se spor o Evropu od Thatcherové po Maastricht změnil v dlouhou občanskou válku uvnitř Konzervativní strany, a popisuje chaos po referendu 2016. Dochází k tomu, že dnešní Británii dělí nové linie kolem migrace, náboženství a stagnující ekonomiky a že po komunálních volbách 2026 je politický systém otevřený a nikdo nedokáže říct, jak dopadne.10Francie na rozhraníOndřej Černý · s. 253–290Černý představuje Francii jako laboratoř západního světa a dnešní krizi odvozuje z dlouhé tradice silného centralizovaného státu a z poválečného modelu růstu, který po ropných šocích přestal fungovat. Líčí, jak se dluh, napětí kolem migrace a integrace a nedůvěra k elitám spojily do rozpadu tradičního stranického systému a vzestupu Národního sdružení i radikální levice. Dochází k tomu, že prezidentské volby 2027 mohou uzavřít éru macronismu a že francouzské otázky budou řešit i další evropské demokracie.11Německo na geopolitické křižovatceMiroslav Bárta, Martin Kovář · s. 293–328Bárta a Kovář popisují Německo desetiletí 2016 až 2026 jako zemi, jejíž hospodářský model stál na čtyřech pilířích, americké bezpečnostní záruce, levné ruské energii, čínském trhu a euru, a všechny čtyři se po roce 2022 rozpadly nebo otřásly. Vina za odkládání rozhodnutí podle nich leží na německých elitách a zvlášť na Merkelové, vzestup AfD berou jako jednu z největších výzev kontinentu a varují před výmarskými paralelami. Na konci dospívají k závěru, že Německo je v transformaci, ne v úpadku, a že Česko je s ním natolik provázané, že musí aktivně diverzifikovat.12Quo vadis, EU?Andrea Čepová · s. 331–342Čepová, zástupkyně generálního tajemníka frakce ECR v Evropském parlamentu, vychází z květnového ceremoniálu Evropského řádu za zásluhy ve Štrasburku, který podle ní oslavil jen jeden, centralizující směr integrace a vyhnul se pohledu do zrcadla. Popisuje hospodářské zaostávání Evropy za USA a Čínou podle Draghiho a MMF, neúspěch geopolitických ambic i federalistických plánů z doby Konference o budoucnosti Evropy. Dochází k tomu, že Unie v příštích deseti letech zůstane v dnešní podobě, rozšíří se jen symbolicky a že její síla je v návratu k subsidiaritě a v Evropě silných národních států.